Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nova Scotia Duck Tolling Retriever
 
      Chovní jedinci   
 
      Šampioni       /zdoj KCHLS/
 
ObrazekStandard FCI č. 312
Země původu : Kanada
Celkový vzhled : Středně velký, silný, kompaktní, harmonický a dosti svalnatý pes, s velkou hbitostí, bdělostí a rozhodností. Mnoho zástupců tohoto plemene dělá trochu smutný dojem, dokud se nedostanou do práce. Pak se jejich vzhled okamžitě mění, je na nich vidět intenzivní soustředění a vzrušení. Při práci vykazují tito retrívři rychlou spěšnou akci, přičemž hlava je v jedné rovině s linií hřbetu a ustavičně se pohybujícím, dlouze ochlupeným ocasem.
Povaha : Velmi inteligentní, velmi učenlivý a je velmi vytrvalý. Jako silný a schopný plavec je talentovaným a schopným aportérem ve vodě i na pevné zemi. Je vždy připravený k rychlé činnosti při sebemenším náznaku nutnosti aportování. Jeho výrazný smysl pro aportování a hravost jsou základy jeho schopnosti lákat kachny.
Velikost a váha : Ideální velikost u psa staršího 18 měsíců je 48 – 51 cm a u feny starší 18 měsíců je 45 – 48 cm. Jsou přípustné plus minus 3 cm. Váha by měla být v poměru k velikosti a síle kostí. Orientačně: dospělý pes 20 – 23 kg, dospělá fena 17 – 20 kg.
Srst a barva : Byl vyšlechtěn, aby aportoval z ledové vody, Proto musí mít dvojitou srst, která odpuzuje vodu. Ta je středně dlouhá a měkká s ještě měkčí hustou podsadou. Srst smí být lehce zvlněná na hřbetě, jinak je ovšem hladká. Někdy se u zimní srsti objeví dlouhé volné vlny v oblasti hrdla. Delší srst na hrdle, za ušima a na zadní straně stehen a lýtek je měkká. Přední končetiny jsou mírně porostlé delší srstí. Barva vykazuje různé odstíny červené nebo oranžové, přičemž delší srst a spodní strana ocasu je barevně světlejší. Obyčejně existuje přinejmenším jedna z následujících bílých skvrn – na špičce ocasu, tlapách (nesmí ovšem dosahovat výše než doprostřed přední nohy), hrudi a čele. Nova scotia duck tolling retrívr, který je jinak vysoce kvalitní, nesmí být hodnocen níže jen kvůli bílé skvrně. Pigmentace nosu, pysků a okrajů očí má mít masovou barvu, stejný tón srst nebo černou barvu.
Hlava : Je dobře tvarovaná a trochu klínovitá.
Morda : Široká morda je jen lehce zakulacená, týlní kost nevystupuje a nemá zřetelně tvořené tváře. Optimální míra pro psa je 14 cm mezi ušima, tato šířka se zužuje na přibližně 4 cm na konci nosní kosti. Délka hlavy obnáší asi 23 cm od nosu až k týlní kosti. Rozhodně musí být hlava ve správném poměru k tělu. Mírný stop. Morda se zužuje v jasné linii od stopu nosu, přičemž spodní čelist je silná, ovšem nijak zřetelně nevystupuje. Dolní linie mordy probíhá v téměř rovné linii od předního pysku k zadnímu okraji čelistní kosti, přičemž hloubka mordy ve výši stopu je větší než u nosu. Srst na mordě je krátká a jemná. Nos se zužuje od nosní kosti ke špičce, s dobře otevřenými nosními dírkami. Barva nosu by měla být v souladu s barvou srsti nebo černá. Pysky přiléhají, v profilu s lehkou křivkou, ovšem bez otevřeného volného pysku. Skus musí být nůžkový a chrup je žádoucí úplný. Čelisti jsou dosti silné na to, aby mohly nést většího ptáka, nepostradatelná je měkkost tlamy.
Oči : Posazené dosti daleko od sebe, mandlového tvaru a střední velikosti. Oči mají jantarovou nebo hnědou barvu. Výraz je milý, inteligentní. Orámování očí by mělo odpovídat barvě pysků.
Uši : Trojúhelníkové, středně veliké, nasazené vysoko daleko vzadu na lebce, jsou u nasazení velmi lehce zvednuté. Uši porostlé delšími chlupy na zadní straně záhybu a krátkými chlupy na zakulacených špičkách.
Krk : Opatřený silnými svaly a dobře nasazený, středně dlouhý, bez sebemenšího náznaku volné kůže na hrdle.
Přední končetiny : Ramena by měla být svalnatá, lopatka šikmo vzadu a dobře posazená, s ní je spojeno výrazné zátýlí, které přechází v krátký hřbet. Lopatka a rameno jsou přibližně stejně dlouhé. Lokty přiléhají těsně k tělu, nevytáčejí se ven ani dovnitř, pohybují se volně a stejnoměrně. Přední končetiny vypadají jako dva paralelně stojící pilíře, jsou rovné, se silnými kostmi. Střed přední nohy je silný, stojí trochu šikmo. Tlapy opatřené silnými plovacími blánami jsou středně velké, zavřené a kulaté, s dosti kloubovitými prsty a tlustými polštářky.Vlčí drápky se odstraňují.
Stavba : Hluboký a dobře vyvinutý hrudní koš, prsní kost dosahuje až k loktům, hřbet je krátký a rovný. Horní linie přímá, partie kyčlí silné a svalnaté. Žebra jsou dobře klenutá, nejsou sudovitá ani plochá. Mírně povytažené partie břicha.
Zadní končetiny : Svalnaté, široké, rovné a paralelní. Zakřivení přední a zadní nohy je vyrovnané. Stehna jsou velmi svalnatá, přičemž stehno a lýtko je asi stejně dlouhé. Kolenní klouby jsou dobře zakřivené, hlezenní klouby hluboko položené, nevytáčejí se ven ani dovnitř. Vlčí drápky nejsou přípustné.
Ocas : Ocas sleduje v prodloužení velmi lehce se svažující záď. Je široký u nasazení, hojně porostlý dlouhými chlupy, dosahuje až k hlezennímu kloubu. Ocas musí být nesen pod linií zad kromě případů, že je pozornost nova scotia duck tolling retrívra vzrušena. Pak je přípustné, aby byl ocas nesen vysoko a je zatočený, nesmí se ovšem nikdy dotýkat zad.
Pohyb : V pohybu budí nova scotia duck tolling retrívr dojem síly, švihu a bezstarostnosti. Pohybuje se rychle kupředu. Tlapy by se neměly vytáčet dovnitř ani ven. Běhy se pohybují v přímé linii. Když se krok zrychlí, měl by nova scotia duck tolling retrívr běžet s tlapami téměř v jedné linii, přičemž linie hřbetu zůstává rovná.
Vady : Hodnocení by mělo být přesně v poměru ke stupni odchylky.
- Předkus.
- Příliš krátký ocas, podlomený nebo zatočený nad hřbetem a dotýkající se hřbetu.
- Nedostatečná pevnost u dospělého nova scotia duck tolling retrívra.
- Sbíhavá nebo rozbíhavá linie hlavy.
- Náhlý stop.
- Velké kulaté oči.
- Nos, okraje očí a oči v jiné než předepsané barvě.
- Výrazně růžový nos.
- Roztažené nebo tenké tlapy, prošlápnutý střed přední končetiny.
- Otevřená srst.
- Zakřivený nebo klesavý hřbet, ochablé kyčelní partie.
- Ocas nesený při pohybu pod linií hřbetu.
Vyřazující vady :
- Bílá na ramenou, okolo uší, na zadní straně krku, na hřbetě nebo na bocích.
- Stříbrná srst, šedý nádech v srsti, černá místa v srsti.
- Nedostatečné plovací blány mezi prsty.
- Předkus, křížový skus.
- U dospělých psů jakákoliv známka plachosti.
- Různobarevný nos (Wechselnase).
- Podkus větší než 3 mm.
- Jakákoliv jiná barva než odstíny červené nebo oranžové.
Poznámka : Psi musí mít dvě zřetelná normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá do šourku.  
 
Historie:
 
Z hlediska historického pamatuje toto plemeno již hodně. Musíme zavítat až do 17. století do Nového Skotska (nedílné součásti Kanady), kdy byl záměr našich předků vytvořit tohoto obdivuhodného pejska. Již ve spisu Nicholase Denyse, kolonizátora Nového Skotska a Nového Brunswicku, najdeme nejstarší dochované záznamy o malých rudých psech používaných k lákacím hrám. Tradiční verze jejich vzniku je taková, že James Allen obdržel játrově zbarveného rovnosrstého retrívra v roce 1860, který byl křížen s krátkosrstým retrívrem, podobným Labradorovi - toto byl pravděpodobně menší St. Johnův Vodní pes (nyní již neexistující, ale byl v pozadí vzniku Labradorů, Chesapeaků a Newfoulandů). Potomci z tohoto křížení byli dále kříženi s hnědými kokršpaněly a také Irskými setry pro krásnou rudou (až mahagonovou) barvu. Také se spekuluje o možném křížení se zlatými retrívry a Chesapeaky, rovněž také kolie nebo šeltie - což projevuje jejich více vyvinutý hlídací pud oproti ostatním z druhu retrívrů. Díky úsilí Cyrila Colwella byl chov uznán Canadským Kennel klubem v roce 1945 a pokřtěn Nova Scotia Duck Tolling Retriever. V průběhu 50. a 60. let Eldon a Avery Nickerson pokračovali v chovu Tollerů a rozhodli se k produkci co nejlepších loveckých psů. Postupně se toto plemeno dostalo ze zámoří i do Evropy, kde bylo jako samostatné plemeno uznáno FCI až v roce 1981. Zatím nejrozšířenější chov Tollerů je ve Švédsku a Dánsku. Postupně se šířil do Norska, Finska, Belgie a Německa. Od roku 1996 a 1997 také nově i u nás v České republice máme zástupce tohoto plemene.
Původní poslání a povahové vlohy tollerů:
Jméno Nova Scotia Duck Tolling Retriever ( zkr. NSDTR) znamená v překladu "Skotský, kachny lákající retrívr". Způsob práce tohoto plemene je velmi zajímavý. Je vybrán velký rybník s vybíhajícími rameny tak, že jedno rameno může být vždy vybráno dle povětrnostních podmínek tak, aby ptáci neucítili pach lidí nebo psů. Psi pobíhají mezi mezerami tak, že ptáci zachytí záblesky psa a tím přitahují kachny a jiné vodní ptactvo pryč z centrálního rybníka do jednoho z ramen či kanálů. Na konci kanálů jsou ptáci chytáni do sítí. Tímto způsobem bylo pochytáno velké množství vodního ptactva bez nutnosti použití zbraní. Jde o plemeno se silnýni loveckými instinkty, velmi pohyblivé. Na břehu rybníků pobíhající Toller přitahuje kachny odrazy a blýskáním jejich bílých skvrn - znaků. Během několika přinášek jsou kachny v dostřelu a Toller je vysílán k jejich přinášení. Lovci dlouho sledovali toto chování u lišek a následovně proto vyšlechtili malého, lišce podobného psa, aby mohli využít jeho "Tolling" - lákající schopnosti při lovu. Tento "tolling" by měl být chápán spíše jako dodatečná vyjímečná vlastnost tohoto plemene, ne jako vlastnost jediná. Tolleři jsou perfektně uzpůsobeni k lovu v tradičním  smyslu slova, tak jako ostatní druhy retrívrů. Tito psi jsou popisováni jako excelentní lovci. I když bylo toto plemeno vyšlechtěno k lovu vodních ptáků, jsou také využíváni k lovu mimo vodu. Jsou stejně spokojení, když je pach na zemi nebo ve vzduchu. Dobře cvičení psi loví na blízko a neštěkají.
Povaha a charakter Tollerů
Jak již bylo uvedeno, tolleři jsou také dobrými hlídači, ale upozorňuji, že nejde o žádné obranářské plemeno nebo plemeno vhodné ke střežení. Jako všichni retrívři jsou to excelentní mazlíčci, oddáni rodině a dětem se snadnou ovladatelností a cvičitelností. Jsou vhodní pro aktivní rodiny, které mohou tollerům zajistit dostatek aktivity a pozornosti, kterou vyžadují. Povahově jsou temperamentní, vytrvalí, neúnavní, mají obdivuhodnou fixaci na své majitele a celou rodinu. Hodí se pro všechny kategorie zájemců. Běžně skládají zkoušky různých typů - lovecké, zkoušky ze sportovní kynologie, záchranářské a různé kondiční zkoušky, velmi úspěšně se také prezentují v agility, v zahraničí oblíbeném "flyball". Zejména ve Švédsku jsou tolleři používáni rovněž k vyhledávání drog a s velkým úspěchem jako terapeutičtí psi.
Z výše uvedeného vyplývá, že toller má široké využití a mimo to je i vynikajícím kamarádem a společníkem. V každém případě platí, že Toller každého uchvátí svým láskyplným pohledem a upřímnou povahou.
Jana Kudrnáčová